GLOBAL PRO GALLERY

Bylo jaro pět let po velkém zemětřesení na východě Japonska. Město Iwate, kam jsem už mnohokrát zavítala, se začalo konečně probouzet zpátky k životu. Hrůza však zachvátila Japonce na jiném místě. Zemětřesení, které zasáhlo Kumamoto, vrhalo stín na životy lidí ještě po několika měsících.

Postupně jsem navazovala na zkušenosti, které jsem nabrala při focení v Tohoku. Při návštěvách Iwate jsem zachycovala nejen obrazy přírody, ale i přízrak hrůzy, se kterým museli tamější obyvatelé dennodenně žít. Co cítili, když sledovali měnící se obraz oceánu, hor a nebe?

Mezi nesmírnou silou přírody a životy lidí stojí modlitba v podobě slavnosti, která se koná už po mnoho generací. Při slavnosti se truchlí nad těmi, kdo zemřeli, s úctou se hovoří o životech předků a děkuje se přírodním silám za to, že živí stále žijí. Lidé chodili sdílet stejný prostor s přírodou. Jedni s písní na rtech, jiní se zavřenýma očima a v tichém rozjímání. Přestože je ráz krajiny v Kumamotu jiný, zdejší rituály mají nadčasové kořeny.

Dělala jsem fotku za fotkou, jako bych tiše podávala těm vznešeným činům ruku. Jak žít život na místech, která jsou zmítána katastrofami? V okamžicích, které zachycuji, hledám na tuhle otázku odpověď.