GLOBAL PRO GALLERY

Město Rikuzentakata, prefektura Iwate – od velkého zemětřesení ve východním Japonsku v roce 2011 uplynulo šest let. Děti, které chodily při úderu zemětřesení na základní školu, jsou nyní středoškoláky. V dlouho očekávané nové školní budově studenti intenzivně cvičí. I když se na vyšších místech objevují nově postavené domy, někteří lidé stále žijí v dočasném bydlení vedle opuštěných domů zarostlých plevelem a stále čekají na den, kdy budou moci uprchlické příbytky opustit. Na kterou skutečnost bychom neměli zapomínat? Tuto otázku si kladu vždy, když stojím před nimi a mačkám spoušť.

Ulice spláchnuté vlnou tsunami. Tito lidé zvyklí na život na pobřeží oceánu se svého domova vzdát nechtějí. Děti běhají po pobřeží obklopeny zvuky příboje. Stejné moře, které onoho dne v roce 2011 uchvátilo tolik životů, je zároveň místem, které mnoha jiným lidem zajišťuje obživu.

I po takovém otřesném neštěstí lidé stále pokračují bez přerušení v dodržování starobylých tradic. Dnes je 7. srpna, den, kdy se podle starého japonského kalendáře slaví festival hvězd. V tento den se slavnostní nálada rozlije po ulicích. Loni musely skupiny organizované lidmi v oblasti putovat samostatně, protože silnice byly odříznuty hromadami hlíny a štěrku, používanými při rekonstrukci. Letos se nádherné alegorické vozy shromáždily na zcela nových silnicích a vydaly se po příkrém svahu vedoucím k nově urovnané půdě. Křik a zpěv se mísí s hlasitými zvuky japonských fléten a bubnů. Slavnostní průvod jde po stopách rekonstruovaných staveb.

Přijela jsem sem ne proto, abych zachytila dokumentární snímky, ale abych pořídila fotografie, které umožní ostatním pocítit spolu se mnou život v tomto městě. Co si z tohoto města můžeme odnést? Kvůli čemu se sem chci stále vracet? Doufám, že obyvatele tohoto města prostřednictvím mých fotografií pozná co nejvíce lidí.